Úvod
Rudolf Hanych
akademický malíř, 1906 – 1994
…“nezapomínejte v tom dnešním spěchu, že nejkrásnější, co na světě je, je zadarmo – to je naše příroda a hluboký, citlivý vztah k lidem. Když si tohle z času na čas připomeneme, budeme spokojenější a lepší…“
Rudolf Hanych se narodil 11.dubna 1906 ve Svratce v zemědělské rodině. Pocházel ze známého Hanychova statku na náměstí číslo 11; dnes tato typická horácká usedlost už bohužel neexistuje. Po nelehkém mládí poznamenaném smrtí otce a složitých životních peripetiích začal studovat nejdříve figurální malbu v ateliéru profesora Arnošta Hofbauera, kde získal solidní základy malířského řemesla. Mezi tehdejšími spolužáky, s nimiž ho i později pojil přátelský vztah, byli Josef Brož, Ján Mudroch, Dezider Milli a Ján Želibský.
Jeho zájem o krajinomalbu ho přivedl k rozhodnutí pokračovat ve studiu na Akademii výtvarných umění v krajinářské speciálce profesora Otakara Nejedlého. Zde studoval v letech 1931 – 1935. Byla to pro něj šťastná doba, protože oblíbený profesor byl svým studentům nejen učitelem, ale i rádcem a přítelem. „Ve škole profesora Nejedlého jsem strávil nejkrásnější léta svého studia. Byl vždy víc tátou než učitelem, byl nesmírně lidský, citlivý ke každému z nás a k těm z nejchudších rodin obzvláště, a když bylo zapotřebí, pomohl i penězi. Krásné a upřímné přátelství našeho malířského kolektivu nám pomáhalo řešit věčné výtvarné problémy.“ Pod jeho vedením vyrostlo na AVU několik generací významných českých krajinářů. K Hanychovým vrstevníkům náleželi i Bohumil Dvorský, František Emler, Alois Fišárek, Vladimír Hroch, Karel Hofman, Josef Hašek, J.V.Síla a další. On sám dovedl čerpat z velkého malířského i pedagogického talentu svého profesora, získával od začátku první ceny na ročníkových výstavách. V roce 1935 obdržel prestižní Schichtovu cenu, o rok později absolvoval na AVU čestný rok. S Nejedlého školou poznal i mnoho nových koutů naší vlasti a podnikl i zahraniční cesty do Itálie, Korsiky a Jugoslávie. Po ukončení studií se vrátil do Svratky, oženil se s Martou Tučkovou a v rodné Svratce zakotvil na celý svůj život.
Po celý život s vytrvalostí jemu vlastní se snažil podat pravdivé svědectví o krajině Vysočiny. Jako většina Nejedlého žáků byl i on zpočátku ovlivněn malířským názorem svého učitele, jak je patrno ze ztemnělé barevnosti velkých pláten i baladičnosti krajiny s náměty Svratky a blízkého okolí. Intenzita, píle a houževnatost, se kterou se věnoval malování a zobrazení Vysočiny, přivedla jej záhy k vlastnímu výtvarnému projevu. „Chci postihnout především vážnost této krajiny, a to je nesmírně obtížné. Dlouho hledávám námět a často se vracím ke starému, aniž jsem co namaloval. Jen pozoruji, vnímám, vybírám. Teprve pak jdu malovat. Podaří-li se mně za rok pět obrazů, s nimiž jsme spokojen, myslím si, že je to dost. A jsou motivy, k nimž se člověk vrací celý život.“
Svůj kraj dokonale znal, jako bytostný sedlák ho mnohokráte prošel, po vzoru svého profesora maloval nejraději v plenéru. Motivy nacházel v nejbližším okolí Svratky a Kameniček, často se vracel k oblíbenému Krejcarskému rybníku a Volákovu kopci. Vydával se na druhou stranu ke Křižánkám s jejich Rychtářkami a Českým kopcem. Oblíbil si krajinu kolem Blatin, Samotína a Daňkovic, později zajížděl i do vzdálenějších míst Horácka. Krajinu maloval ve všech ročních obdobích, nejraději však v předjaří a na podzim s jejím melancholickým halasovským nádechem. Typický pro něj byl kolorit zemitých hnědí, okrů, šedých až nafialovělých barev s osobitým pastózním rukopisem. Hlavní téma krajinomalby doplňují půvabné obrazy zátiší a kytic. Jeho tvorba patřila k realistickému směru českého krajinářství, na jehož nejlepší tradice se snažil navazovat a dále je rozvíjet. Jako poslední v řadě po Blažíčkovi, Kavánovi a Jamborovi zachytil kus staré Vysočiny, jejíž malebná zákoutí a motivy existují dnes už pouze na jejich plátnech.
Malířovo dílo se uzavřelo v požehnaném věku 88 let. Zemřel 28.března 1994.
Byl členem Spolku výtvarných umělců Aleš, v letech 1939 – 1946 se podílel na členských výstavách; 1940 – 1945 obesílal pravidelně výstavy Národ svým umělcům. Pravidelně se účastnil Východočeského salonu v Poličce. Od roku 1950 byl členem Svazu československých výtvarných umělců, účastnil se aktivně svazového života, vystavoval na všech svazových výstavách a za svou tvorbu získal ve své době mnohá ocenění.
Jeho dílo je zastoupeno ve sbírkách Horácké galerie v Novém Městě na Moravě, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Východočeské galerie v Pardubicích, Ministerstva kultury ČR, ve sbírkových fondech České spořitelny a dalších veřejných i soukromých sbírkách.
1936 Jimramov (spolu s J.V.Sílou)
1937 Chrudim
1956 Pardubice (Dům umění, s B.Borovičkovou-Podpěrovou)
1958 Svratka
Pardubice (Galerie Díla)
1963 Pardubice (Galerie Díla)
1967 Svratka (100. výročí založení města)
1968 Žďár nad Sázavou
1971 Nové Město na Moravě (Horácká galerie)
1973 Adamov (Kulturní dům)
Jihlava (Oblastní galerie Vysočiny)
1976 Bulharsko (Sofie)
1978 Bystřice nad Pernštejnem
Brno (Dům umění)
1979 Velké Meziříčí (JKP Vysočina)
Boskovice (Zámecký skleník)
Svratka
1981 Nové Město na Moravě (Horácká galerie)
Praha (Galerie Vincence Kramáře)
Havlíčkův Brod (Galerie výtvarného umění)
1982 Nasavrky (Nasavrcká paleta – XII.ročník)
1985 Svitavy (Muzeum dělnického hnutí)
1986 Nové Město na Moravě (Horácká galerie)
Jihlava (Oblastní galerie Vysočiny)
1987 Svratka
1988 Svratka
1990 Kameničky
1996 Polička (Galerie Vysočiny)
1998 Pardubice (Česká pojišťovna)
2001 Kameničky
2004 Hlinsko (Městské muzeum a galerie)
2005 Letovice
2006 Nové Město na Moravě (Horácká galerie)